Žánr Manele má kořeny v prostředí rumunských romských komunit. V minulosti byly politické důvody příčinou, proč na něj bylo nahlíženo s velkou nevolí. Nová generace mladých Rumunů z měst si však tento žánr zamilovala a Manele se postupně posunuje z okraje směrem k mainstreamu.

Bylo by jednoduché vnímat Manele v kontextu World Music. Vzít melodii z písně Portofele, Portofele, přidat jí arabské rytmy hrané rastafariánským bubeníkem a s celou kapelou ji zahrát na Live8 pro podporu dětí v Africe. Tento obraz světa ve své zjednodušené jinakosti a barevnosti patří patří do relativně nedávné doby, stejně jako euforie z otevřené opony a nabyté svobody. V tomto smyslu pro nás postmoderna přišla až s pádem opony, kdy jsme konečně mohli zběsile kombinovat páté přes deváté a užívat si mizejících hranic jak geograficky, tak i v osobním životě.

Právě proti tomuto jendoduchému pojetí světa se Martina ve své práci kontinuálně staví. Její malířské instalace se vyrovnávají s etikou práce a kultem síly a úspěchu pozdního kapitalismu. V navázání na problematiku romského žánru Manele se obrací k lokální problematice. Manele nelze zredukovat na ozdobu primitivního a „nezkaženého“ východu. Má své ikony, zpěváky, své publikum a i přes rozbujelý rasismus si razí svoji cestu ve společnosti.

Jozef Mrva