Médea, Galerie Mladých, Brno, 2018
Možná její příběh přispěl nějakou měrou i k pojmenovávání přírodních katastrof. Přírodním katastrofám se totiž dávala po jistou dobu jen ženská jména, což není věc náhody, protože původně se pojmenovávaly podle světců, kteří měli právě svátek. Od konce 70. let 20. století se pojmenovávají například hurikány abecedně a už nejen ženskými, ale také mužskými jmény, a to střídavě. Člověk ve stavu následujícím po zjištění nevěry mívá často podobné živelné nekontrolovatelné a destrukční projevy, které mohou u protistrany vyvolat až evakuaci.
Projekt Médea Martiny Smutné odkazuje ke klasické antické tragédii od Euripida, hru však čte z dnešního hlediska, jako protofeministické dílo o souboji ženy, která nemůže převzít odpovědnost za svůj osud ve světě, v němž dominují muži. Zároveň otevírá otázku, zda je ještě potřeba dělit svět emocí na mužský a ženský.
Zuzana Janečková
Médea, Galerie Mladých, Brno, 2018
To some extent, her story may have contributed also to the denomination process of natural disasters. Natural disasters used to be called with female names, what was not coincidence, because originally they’d been named by saints, who had been celebrated on the day of the disaster. Since the end of 70’s of 20th century, hurricanes, for instance, have been named in alphabetical order, not only with female, but also male names in turns. State of a person after learning about the infidelity of the partner has often similar uncontrollable and destructive manifestations, often resulting in the evacuation on one side.
Project Médea refers to the classical Greek tragedy by Euripides, but the play is retold from modern point of view, as a protofeminist novel about the struggle of a woman, who cannot take responsibility for her fate in the world dominated by men. At the same time, she discusses the question, whether there is still need to divide the world of emotions between male and female.
Zuzana Janečková
